Půjdeme do důchodu až v 75? Nebo ještě později? Půjdeme!

Půjdeme do důchodu až v 75? Nebo ještě později? Půjdeme!

Většina z vás se teď asi upřímně vyděsila. Představa, že se potenciální věk pro náš plánovaný odchod do důchodu stále posunuje a stále se nám vzdaluje, nám nedělá dobře.

Argumenty typu „vždyť moje máma šla do důchodu před šedesátkou“ v současné době a v současné situaci neobstojí.

 

Předchozí vláda sice prosadila opětovné zavedení věkového stropu 65 let pro odchodu do důchodu, ale vzhledem k prodlužující se průměrné délce života a nárokům, které to klade a bude klást na státní kasu, nemá šanci vydržet toto zastropování příliš dlouho. Čím dříve si to připustíme, tím dříve budeme na tuto situaci připraveni, protože třeba tzv. Husákovo děti budou první generací, která se bude dožívat průměrného věku dožití 90 let.

Jedním z argumentů, proč tuto informaci přijmout jako fakt je (tedy informaci o nezbytném oddalování odchodu do důchodu), že například to, že dnešní padesátníci vypadají a cítí se jako pětatřicátníci žijící před zhruba sto lety. Mají totiž mnohem lepší zdravotní péči a stravu, výrazně lehčí, fyzicky ne tak namáhavou, práci a pracovní podmínky, fakt, že nejsou války (naštěstí alespoň v našich končinách) a nemusíme každodenně bojovat o přežití.

 

Co nás tedy čeká?

Nikdo dnes nedokáže odhadnout, kam se během pár let posunou nové technologie, co vše budou zvládat roboti či strojové učení, nebo snad dokonce i umělá inteligence. Už dnes tyto technologie poměrně zásadně mění náš svět, a hlavně pracovní trh. Světové ekonomické fórum zveřejnilo svou predikci, že by během následujícího desetiletí sice kvůli robotizaci mohlo celosvětově zaniknout asi 75 milionů pracovních míst, ale na druhou stranu jich kolem 133 milionů nově vznikne. Člověk si bude muset hledat nové druhy práce a dá se předpokládat, že práce jako taková bude mít spíš mentální než fyzický charakter.

Jeden z možných způsobů, jak na stáří nahlížet, jak se na něj připravovat nabídl na konferenci „Stáří spojuje“, která se uskutečnila v květnu v Praze Dr. Kai Leichsenring, ředitel Evropského střediska pro sociální politiku a výzkum ve své prezentaci s názvem Stárnutí 4.0 – směrem k integrovanější perspektivě životního běhu ve vztahu ke stárnutí populace. „Jednou z možností, jak bude pravděpodobně možné docílit co nejdelšího odchodu do důchodu bude předělení současné jednolité aktivní délky pracovního života na několik kratších časových úseků (15-20 let). Tyto životní úseky budou od sebe navzájem oddělovat několikaměsíční pauzy, ve kterých se člověk bude věnovat např. odpočinku, vzdělávání či práci na charitativních projektech. Zároveň se dá předpokládat, že člověk po každé takové pauze změní práci, nebo dokonce úplně vymění obor ve kterém do té doby pracoval“.

Úvahy Dr. Leichsenringa se ale netýkají generací které se v nejbližších letech a desetiletích do důchodu chystají. Pro ty má on, stejně jako např. Prof. Alan Walker z University of Sheffield jednu zásadní radu. O své stáří je potřeba se začít zajímat co nejdříve. Oba zároveň dodávají že je potřeba se celoživotně vzdělávat, je potřeba se mít pravidelný přiměřený pohyb a je potřeba se učit správně se, vzhledem ke svému věku, stravovat.

 

Celoživotní vzdělávání, jako cesta

O tom, že bude nutné se celoživotně vzdělávat, o tom myslím není pochyb. Poukazuje na to i Tomáš Sedláček ve svém pravidelném pátečním fejetonu v HN  (9.8.2019) „Společnost dělání, nebo vzdělání?“, ve kterém autor uvádí: „Jinými slovy máme zdroj růstu, který je nevyčerpatelný a ekologicky šetrný“.

Opravdu nestačí, čas od času posunout hranici pro odchod do důchodu. Je evidentní, že jediným elegantním způsobem, jak se vypořádat se stárnutím společnosti a nároky, které to přináší, je začít o těchto tématech co nejdříve diskutovat na nejvyšší úrovni. Je potřeba přemýšlet o systémových změnách, o zcela jistě o větší nutnosti podpory celoživotního vzdělávání (viz již zmiňovaný Sedláček). Najde se konečně někdo odvážný, kdo se tomuto tématu začne věnovat? Máme jedinečnou možnost být třeba právě v této oblasti, do které se nikomu moc nechce „na čele pelotonu”.

 

Článek vyšel v Hospodářských novinách, 16.8.2019.

Autorka článku Hana Čepová, je předsedkyně dozorčí rady Právě teď! o.p.s. 

 

odchod do důchodu

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..