Co dát seniorům k Vánocům?

Senioři pod stromečkem nepotřebují najít VĚCI.

Mnohem více potřebují přítomnost svých blízkých a možnost rozhodovat se o svém životě (či jeho konci) sami.

 

Společná tisková zpráva 7 organizací, které se věnují seniorům

Stereotypizace a stigmatizace seniorů. Jejich označení jako ohrožené skupiny. Rozhodování státu a společnosti za zcela svéprávné osoby. To jsou skutečnosti, které daly impulz ke spojení neziskových organizací, které pomáhají seniorům, ke společnému prohlášení.

Zhruba šedesát tisíc lidí žije v domovech pro seniory. Ještě větší počet lidí je od března prakticky nepřetržitě a z větší části nedobrovolně zavřená v zařízeních i bytech, bez možnosti volby. Bez toho, aby se jich někdo zeptal na jejich názor a potřeby. Bez prostoru k vlastnímu rozhodnutí. Většina z těch 1,6 milionu obyvatel ve věku 65+ je svéprávná. O svém životě si do jisté míry den, co den, desítky let rozhodovali sami. V minulých měsících ale dostali nálepku “ohrožená skupina” a společnost má zřejmě dojem, že ví, co je pro tuto skupinu nejlepší a co tihle svéprávní lidé chtějí. Stereotypizace a stigmatizace seniorů se tak letos více než kdy jindy ukázala jako problém, se kterým si společnost neví rady.

Kde hledat východisko a pomoc pro lidi, které nechceme vyčlenit z “našeho světa”? Vtáhnout je do něj. Zapojit je. Naučit je chodit ve světě, který se za jejich dlouhý život tak moc změnil. A neoddělovat svět “náš” a “jejich”.

“Opět se potvrzuje, že senioři nejsou jednolitou skupinou. Nezávisle na věku, zdravotních obtížích atd.,se velmi liší i jejich postoj k riziku nákazy. Někteří se bojí až extrémně, uzavřeli se do bubliny, s nikým se nestýkají. Na druhé straně jsou zde ti, jejichž postoj je: uvědomuji si, přijímám, protože tohle není život…” říká Iveta Luxová, ředitelka Právě teď! o.p.s. a dodává postoj seniorů bývá někdy v rozporu s pohledem jejich dětí a vnoučat, kteří se, byť v dobré víře a trochu alibisticky uchylují k paternalismu, z čehož vznikají komunikační problémy a různá pnutí.”

 

Senioři jsou společností často vnímáni, jako jednolitá, homogenní skupina, což je zásadní nepochopení.

 

Zajímavý pohled na problémy, které pomohla odhalit pandemie, nabízí kaplanka Sue Ryder Eržika Frinková. „Vnímám, že klienti i zaměstnanci přemýšlejí víc o svém životě, o své konečnosti a o tom, jaký to všechno má či nemá smysl. Vnímám, že daleko horší, než COVID 19, je pro ně sociální izolace. Někteří z nich by raději podstoupili riziko nakažení jenom proto, aby se setkali se svou rodinou. Onemocnění COVID 19 není tím nejhorším, co klienty Sue Ryder mohlo potkat a na rozdíl od nás je nevyvádí z míry,” vysvětluje své zkušenosti kaplanka a nabízí tak nový pohled na věc. Lidé, které se teď snažíme chránit před nemocí, zažili a prožili řádění chřipek, války, nouzi i velké nejistoty. Mají za sebou cestu, kterou by někteří lidé v produktivním věku třeba dost těžko zvládli. A navíc – jejich vidina není tak dlouhodobá, důležitější jsou pro ně radosti každého dne než otázky dalších několika let.

 

Individuální a lidský přístup je důležitý

 “Pan Jaroslav, ročník 1933, velmi špatně slyší a má jen zbytky zraku. Chce se starat o své věci, hodně přemýšlí a vzpomíná. Silně trpí zákazem návštěv, telefonování a Skype jsou pro něj nevhodné. Chybí mu kontakt s dcerami. Měl obavu, že si nestihne uspořádat svoje věci, měl potřebu před svátky poslat přání, dostat se na hřbitov. Proto jsme umožnili návštěvu nejdřív jedné a pak druhé dcery ve speciálním bezpečném režimu – pro všechny to hodně znamenalo. Pana Jaroslava to uklidnilo,” popisuje nedávnou zkušenost Kateřina Pivoňková z NADĚJE.

 

Izolace a osamění

Senioři nemohou vycházet z domovů už prakticky od března letošního roku. Zákeřná nemoc je ohrožení, zároveň z ní ale vyplývá problém sociální izolace a samoty. Ukázalo se, že velká zařízení nejsou řešení. Právě tam se totiž situaci dařilo zvládat o něco hůře z důvodu možného rychlejšího šíření nákazy.

Neříkáme, že pandemie či postup současné vlády přímo může za problémy, o kterých teď chceme mluvit. Poslední měsíce je ale pomohly odhalit a, bohužel, je prohloubily,” říká Kateřina Toholová z Nadace Krása pomoci.

“A není to jen aktuální problém, ale záležitost blízké budoucnosti. Všichni totiž pravděpodobně jednou budeme do téhle věkové skupiny patřit,dodává Hana Čepová z organizace Právě teď! o.p.s. Zjistili jsme také, že se jako společnost neumíme rozhodnout mezi ochranou versus samotou a strachem.

 

Dejte jim možnost se rozhodnout

Přicházející vánoční čas spojený se setkáváním rodin bude pro většinu z nás letos náročnější než obvykle. A to hlavně kvůli potřebě dodržování přiměřených bezpečnostních opatření. Dejte vašemu blízkému v seniorském věku možnost a důvěru se rozhodnout. Uvítá bezpečnost a samotu nebo by se s vámi, za dodržení určitých pravidel, rád viděl?

Společně tedy apelujeme na rodinné příslušníky seniorů, aby raději než drahý dárek věnovali seniorům svůj čas a svou přítomnost.

Uvědomujeme si, že nelze nalézt jednoduché řešení a problematika není černobílé. Proto nabízíme naše různé úhly pohledu a rozdílné zkušenosti, ze kterých se dá čerpat a z nichž může vzejít celospolečenská debata na téma stereotypizace a stigmatizace seniorů.

7 zúčastněných organizací nabízí svou účast a zkušenosti k budoucí diskuzi.

 

Celá tisková zpráva ke stažení ZDE

 

Organizace, které se podílely na přípravě této TZ

Organizace, které se na přípravě TZ podílely, poskytují seniorům různé druhy péče – od preventivní po pečovatelskou či ústavní. Stejně jako tyto služby jsou totiž různorodé potřeby a požadavky seniorů.

Tisková zpráva vznikla jako součást projektu Společná řeč, kterou iniciuje organizace Člověk v tísni.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..