Jaký byl letošní Senior Camp na Orlíku?

O svůj pohled na něj se s námi podělila Táňa Dohnalová, jeho pravidelná účastnice.

Na Senior Campu již počtvrté

Již počtvrté jsem se zúčastnila pobytové akce pořádané dvěma spolupracujícími neziskovými organizacemi Cestou zdraví, z.s. a Právě teď o.p.s.

S radostí, potěšením a úctou píši tento text jako poděkování organizátorkám, lektorkám a již také prima kamarádkám (vždy vše v jedné osobě), které se na zdárném průběhu akce pokaždé podílejí. Pobyt je určen, jak vyplývá již z názvu textu, pro střední a vyšší věk, kdy senioři mohou smysluplně využít svůj volný čas v přírodě a mezi svými vrstevníky.

Ale ani věkový rozdíl účastníků (někdy i 30 let!) není překážkou při společných akcích během pobytu. Všichni se zapojují, někdo více, někdo méně, dle svých schopností a chuti. Někdo nachodí s hůlkami kilometry, někdo hraje petanque nebo mölkky, pro mnohé je báječné cvičení v bazénu a pro všechny pak rehabilitační cvičení. I to je přizpůsobeno možnostem cvičících: někdo cvičí na židlích, zdatnější pak odděleně koordinačně náročnější cviky, vše je ale zaměřeno na správné držení těla, správnou chůzi, uvolňování ztuhlých kloubů a svalů a podobně.

Jaký byl program?

Pohybovou aktivitu doplňuje trénink paměti, společenské hry a také nesmím zapomenout na společenský večírek s hudbou, tancem a grilováním.  Na žádném pobytu nechybí výlet za něčím zajímavým. Letos to byla návštěva Zeměráje, kde si ti odvážnější vyzkoušeli 1 km chůze stezkou naboso. Všichni jsme se na chvíli přenesli do doby našich předků, středověké vesničky s typickými staroslovanskými chaloupkami. Vyzkoušeli jsme předení nití z vlny i lnu, tkaní látek, výrobu na hrnčířském kruhu, umlít mouku na kamenných mlýncích (žernovech) a víme, jak se pekl chleba i jak dlouho vydržel.

Mohlo by se zdát, že se snažím dělat reklamu shora jmenovaným organizacím, ale není tomu tak. Reklamu nepotřebují. Mluví za ně jejich činnost ve prospěch všech, kteří se opakovaně a vskutku rádi účastní všech jejich aktivit a těší se na jejich pobytové akce. Ty jsou zpravidla obsazeny ještě před koncem roku a náhradníci čekají v řadě, jestli se uvolní nějaké místo. Všichni, i ti s holemi a berlemi, jsou ochotni chodit v hotelu po schodech, protože je dvoupatrový a bez výtahu.  Prostě ten pobyt pod vedením skvělých žen, Hany Čechové, Ivety Luxové a další lektorky Idy Krškové, stojí za tu námahu. A tak se každý rok setkáváme a je nám spolu dobře. Letos přibyl ještě jeden týdenní pobyt, tentokrát jej děvčata připravila pro osoby s Parkinsonovou chorobou.

Moc jim všem děkuji a myslím si, že to nepíši jen za sebe. Těším se už na příští léto a jak napsala jedna z mých kamarádek a účastnic pobytu: Mám po návratu „absťák“. Tak aspoň tím psaním se ho trochu zbavuji.

Táňa Dohnalová, Praha, srpen 2019