Požádali jsme naše klienty o sepsání jejich vzpomínek, sdílení fotografií či historek na události kolem srpna 1968.

Ačkoli Soňa Kodetová není přímo naší klientkou, díky našim přátelským vztahům svolila s uveřejněním vzpomínky na to, jak trávili osudný den s manželem, hercem Jiřím Kodetem.

Nadšení z role v Revizorovi

V mém vzpomínání se musím vrátit o den dříve tj. 20.srpna, kdy se můj muž vrátil pozdě večer ze zahájení sezony v Činoherním klubu s tím, že na podzim pojedou do Moskvy hrát Revizora a on se bude v roli Chlestakova střídat s Olegem Tabakovem. Byl z toho nadšený a těšil se na zajímavou hereckou výzvu. Usnuli jsme poměrně pozdě, a tak si matně vzpomínám na hukot letadel a také přejezdy tanků. Zajímavé bylo, že když jsme se ráno vzbudili odešel Jiří nic netušíc na zkoušku do divadla. Vrátil se za pět minut, že nás okupují Rusové. Pustili jsme si konečně rádio a dozvěděli se co se děje.

Okamžitě jsme vyrazili do Činoherního klubu podél Hradu, který byl už obklíčený tanky a přes Nerudovku kde jsme zastavili u Jirkovy tety. Tam řešila jak její dcera, jenž v té době pracovala v produkci filmu „Most u Remagenu“/točil se u Štěchovic/ odjezd amerických herců a kaskadérů, kteří urychleně prchali z republiky v panickém strachů z války.

V divadle

Než jsme dorazili do divadla, tak u hotelu Alcron stála u kufrů Shirley Temple a čekala také na odvoz. V divadle už byla spousta lidí nejen herců a připravovalo se propojení s ilegálním rozhlasem. V té době se již u rozhlasu bojovalo a z Václavského náměstí rovněž ozývala střelba. Jiří Hrzán milující výšky připravoval skvělý únik přes světlíky, ten naštěstí nebyl nutný realizovat. Zůstali jsme tam s manželem několik dní až vlastně do příjezdu našich představitelů z Moskvy. Mezitím jsme lepili úžasně vtipné karikatury těchto politiků na výlohy v ulicích, které kreslil scénický výtvarník Luboš Hrůza. Snažili jsme se v následujících dnech chodit komunikovat s vojáky na tancích a zbytečně je přesvědčovat, aby odjeli domů.

Zúročení bolestné zkušenosti v Pelíšcích

Přišel bohužel den D kdy po návratu z Moskvy začal Dubček přesvědčovat celý národ, aby zachoval občanskou statečnost a zásadně proti okupantům nic nedělal. To byl konec všech našich naivních iluzí, že se podaří po bouřlivém Pražském jaru něčeho docílit. Žádné svobodné volby a nastolení demokratických principů, ale tvrdá normalizace před kterou jsme utekli po emigraci mých rodičů a sester, manželové sestře i bratrovi a řadě dalších přátel do dobrovolné emigrace na samotu u lesa v Těptíně. Přesně jak to bylo v závěru filmu Pelíšky, kde manžel všechny tyto prožitky výborně zúročil.

Autorka vzpomínek: Soňa Kodetová, manželka Jiřího Kodeta, matka, babička, politička, členka správní rady NF Domácí anděl

Všechny příspěvky k tématu Rok 68

Pokud byste se s námi chtěli podělit o VÁŠ příběh, napište nám..