Výtvar(ne)ničení

Právě nám do emailu přistál další krásný příspěvek paní Evy Kozderkové, který se týká programu, který pro Vás připravujeme  v našem Komunitním centru. Opět vtipný, opět zábavný a navíc i pochvalný (červenáme se, ale zároveň se dmeme pýchou), tak se o něj s Vámi rádi podělíme.

…namlsána předtištěnou mandalou od Vás, paní Iveto, prudce jsem zatoužila vytvořit mandalu pod vedením lektorky slečny Terezky.

Nechtějíc se spoléhat na vrtošivou MHD, docválala jsem do Komunitního centra na mustangovi, kterého jsem lasem odchytila v divokém porostu mezi náměstím Míru a stanicí I.P.Pavlova.
Přijedši dříve a uvázavši mého mustanga, ztekla jsem dosud neotevřenou vstupní bránu objektu namáhavým vysunutím jakýchsi želez, směřujících do nitra Země. Ufff …

Když jsem uviděla slečnu Terezku, vláčející tašku velikosti menšího kamionu, úúúkladně jsem se zaradovala.

A což teprve, když mi dala na vybranou CO a ČÍM bych chtěla „tvořit“. Jejda,  od té doby, co jsem za císařovny Marie Terezie absolvovala povinnou školní docházku, majíc tabulku a písátko, se toho docela dost změnilo. Kdyby ty prostředky, co mi slečna Terezka nabídla, měl Rembrandt Harmenszoon van Rijn, byly by sbírky světových galerií obohaceny o mnohá další Mistrova díla. Nu, JEMU bylo dáno, mně nikoli, chm, NEVÍDÁNO.

Milá paní Iveto, milá Haničko, tímto e-mailem bych ráda poděkovala Vám oběma a slečně Terezce. Je to obdivuhodný človíček. Nemám na slečnu Terezku kontakt, pokud uznáte za vhodné, prosím o zprostředkování mého poděkováníčka.

Eva

P.S.: Ten kůň, bylo jich celkem devět, byl v bezprostřední blízkosti zastávky MHD Štěpničná. No, nevyfoťte ho, žejo 😉