Blog Evy K. – Dvě babky

Máme tady další psaný pozdrav od naší blogerky, paní Evy Kozderkové. Jako vždy s jejím specifickou češtinou.*

Každý týden rozesíláme všem registrovaným zájemcům email o tom, co se chystá u nás, ale i u sousedů. V minulém týdnu jsme “mailík” pustili s několika faktickými chybami, tak nám nezbylo, než si posypat hlavu popelem a poslat mail s opravou nepřesných informací. A tady je na začátek chlácholivá reakce paní Evy, dále pokračující výčtem toho, čeho se z nabízeného programu hodlá zúčastnit:

Moje milé KáCé,

vím, co to dá práce,

o tolika akcích nás informovat,

a ani jednou přitom nechybovat 🙂

Těším se na pondělní dopolední kompars.

Těším se na úterní výuku angličtiny a doufám, že mne (nejen) mnou obdivovaný lektor Adam nenechá propadnout z anglyyyckého jaziiika, kterííí je myyy bezmála tak blýýýssskííí jako moje mateřšťyyyna.

Ve čtvrtek se úúúkladně těším do Zamčené zahrady, budu Vás vyhlížet na zastávce MHD Svatoplukova.

 

Text pak dále pokračuje popisem dalšího z jejich (ne)obyčejných výletů:

Po dnešním dopoledním osvěžujícím plavání na Slavii (teplota vody byla téměř dost vysoko nad nulou, přesto v 50metrovém venkovním bazénu plovaly kupodivu jen čtyři kousky, jsem se vypravila do hlubokých krčských hvozdů za účelem sondáže růstu jedlých hub popř. lysohlávek, neboť zrovna letos nebudu mít cestu do Brna :-). Majíc už celé dvě babky, potkala jsem prostorovější paní s roztomilým pejskem, jež měla v náručí nejméně patnáct neočištěných houbiček stejného druhu. Jasnačka, že se rozpoutala konverzace. Paní, spatřivši můj prozatímní úlovek, mi nabídla pár houbiček ze svého. Zdvořile jsem odmítla s tím, že mi ty dvě “babky” stačí, a že si třeba najdu další. Paní projevila hlasitý nesouhlas: “Tohle Vám nemůže stačit. Vemte si jich pár ode mne.” Ve snaze zbavit náručí té paní nalezených houbiček, poskytla jsem jí pro ni spásný mikrotenový sáček, a její dobročinnost nabrala impozantních rozměrů. Řekla jsem té paní, že mým známým sdělím, že jsem v neděli potkala lesní vílu. Nato víla děla: “Pchá, mám stopadesát kilo.” Po mém opětovném ujištění, že mi ty moje dvě “babky” opravdu, ale opravdu stačí, víla nevílovsky prohlásila: “Ále, prdlajs, herdek, tumáte.” No, a pak že víly neexistují. Jo, akorát, že mají pokaždé jinou podobu, ony se umějí přeffftč lovat. 🙂  Na přiloženém snímku jasně poznáte houby od víly, páč jsou nejkrásnější.

Pá, Eva

 

* nemyslete si, že paní Eva neumí česky.. Spíš naopak. Pokud s ní půjdete do souboje ve hře scrabble, rozseká vás po pár kolech!

 

Autorka textu a fotografie:

Eva Kozderková

 

 

Pokud chcete být informováni o všech našich akcích, zaregistrujte se na jednoduchém formuláři vlevo níže na stránce. Aby byla Vaše registrace platná, je potřeba následně potvrdit odkaz v emailu, který Vám přijde na Vámi uvedenou e-mailovou adresu.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.