Jitka Vlčková byla letos účastnicí soutěže Babička roku.
A nebylo překvapením, že zvítězila hned ve dvou kategoriích – v kategorii Nejstarší babička a Babička sympatie.
Babička sympatie
Diváky na finálovém večeru zaujala svou cvičební sestavou, kterou praktikuje každý den (část můžete najít na videu z této akce ZDE a nebo ZDE). Paní Jitku zároveň velmi dobře znají účastníci našich Senior Campů a i tam získává (nejen) za své taneční kreace (neoficiální) ceny sympatie. Dnes si pro nás připravila krásné zamyšlení k adventu.
Milí přátelé,
poslední dny nám většinou přinášejí nevlídné počasí a média mluví převážně o problémech s Covidem či novou variantou omikron…
Bývá nám často smutno či teskno, míváme mizernou náladu, a tak by nám snad mohlo pomoci soustředit se na advent, který nám otvírá cestu k vánočním svátkům a příjemné atmosféře…
Ponořme se tedy do historie a popovídejme si o Adventusu (což v latině znamená příchod), který letos začal již v listopadu. Počátek liturgického roku je pohyblivý – je jím čtvrtá neděle předcházející Božímu hodu vánočnímu. Advent mívá 22 až 28 dní…Církevní rok se tak liší od roku občanského – není pouze souhrnem 365 dnů…
Křesťané se o adventu připravují na oslavu dvojího příchodu – narození syna Božího v Betlémě a očekávání Kristova druhého příchodu a posledního soudu, který nastane podle novozákonního svědectví „na konci věků“…
Advent je tak pro křesťany nejen obdobím radosti, ale dobou pokání a tichého rozjímání… Součástí adventu je proto i půst a dobrovolné omezování světských radovánek… Od roku 581 to byl půst 3 dny v týdnu – v současnosti jsou tyto dny středa a pátek.
S adventem jsou spojeny ve světě různé symboly. Mezi ty známé u nás patří adventní věnce a kalendáře. Protože liturgickou barvou je pro postní dobu fialová, jsou svíce zapalované po nedělích většinou fialové. Třetí neděli si kněží oblékají pro radost z blížícího narození Krista roucha růžová – pak i třetí zapalovanou svící bývala růžová. Dnes význam barev svící není už tak ustálený.
Na čtvrtý prosincový den, který patří mučednici sv. Barboře, chodí dívky do sadů, aby ze stromů třešní získaly ratolesti, které pak vloží do vody v teple svých domovů… Když barborky rozkvetou do Božího hodu vánočního – podle pověry se říká, že dívka, která je donesla, se do roka a do dne provdá… V hornických oblastech je zvyk zapalovat v podzemí Barbořino světlo – je známo, že sv. Barbora je patronkou horníků, kuchařů, zvonařů, kameníků a dalších profesí. A pověst z Porýní vypráví o tom, že světice pomáhala také legendárnímu biskupovi Mikulášovi s obdarováním hodných dětí dárečky a na zlobivé čekalo vyšlehání metlou…
Co říká legenda o Barboře? Narodila se v Mikodemii (dnes je to Turecko) ve 3. století a byla to velice krásná dívka. Proto její otec v době své nepřítomnosti ji zavíral do věže, aby její čest nebyla poskvrněna. Jednou se při jeho nepřítomnosti tajně nechala pokřtít, a když se vrátil, tak to otcovi sdělila. Otec to nemohl přijmout – velice ji zbil a oznámil to úřadům. Ty rozhodly, že bude sťata. Nakonec popravu vykonal sám otec, ale hned po té prý sjel z nebe blesk a otce spálil na popel… V našich krajích na její památku chodily v předvečer jejího svátku ženy v bílém s rozpuštěnými vlasy a pomoučněnou tváří po domech a hodným dětem rozdávaly ovoce a cukroví. Některé nosily vydlabanou dýni, ve které hořela svíčka, a tu pak nechávaly v posledním okně pochůzky.
Mikuláš se narodil v r. 280 v antickém městě Myra a už v 20 letech se stal biskupem v Lykii. Při pronásledování křesťanů byl zajat a mučen, a když bylo křesťanství znovu povoleno – opět se ujal svého úřadu. Nejznámější legenda o něm vypráví, že pomohl třem dívkám, když jejich otec chtěl, aby se staly – kvůli chudobě – prostitutkami. Otec byl zadlužen a Mikuláš dal na okno jejich bytu peníze, aby mohl dluhy splatit. Nakonec se dívky mohly šťastně provdat a tato příhoda ovlivnila pak celý jeho život. Obdarovával děti a nabádal je k dobrému chování a k úctě k rodičům. Celý svůj život pomáhal chudým lidem a šířil náboženská kázání a křesťanskou víru. V 10. století vznikaly na klášterních školách v Porýní Mikulášské trhy a zvyky – byl vždy vybrán jeden chlapec, který po určitou dobu představoval Mikuláše a nosil berli. 6. prosinec je den Mikulášova úmrtí…
Z dob třicetileté války (skončila 1648) se 6. ledna nad vchody domů píší iniciály jmen 3 králů, kteří se přišli do judského Betlému poklonit narozenému spasiteli Ježíškovi. Jen Matoušovo evangelium to zmiňuje, že to byli mudrcové Kašpar, Melichar a Baltazar, které hvězda na obloze přivedla k dítěti a kterému přinesli vzácné dary – zlato, kadidlo a myrhu. Hlavně v západoevropských zemích se 6. leden těšil velké oblibě, když v r.1164 byly podle legendy v chrámu v Kolíně nad Rýnem uloženy svaté relikvie, které byly považovány za jeho ostatky…Stalo se to pak ve velké oblibě, že kněz s doprovodem – většinou učitelem a ministranty – žehnal obydlí svěcenou křídou, když s ní psal nad dveřmi písmeny C + M + B a příslušný rok… Nebyly to však iniciály legendárních tří králů, ale zkratka latinského požehnání Christis mansionem benedicat (Kristus ať požehná příbytek). Od majitelů domů a chalup dostávali kromě drobného občerstvení tříkrálové lístky – poutní svaté obrázky.
Předvánoční a vánoční čas byl také spojen se zimním slunovratem, kdy Slunce vstupuje do znamení Kozoroha a začíná astronomická zima. Tento čas zaujímal významné postavení zejména v předkřesťanských náboženských kultech. Nejkratší den roku provázela řada rituálů a ceremonií, které měly zajistit, že slunce se po čase zase vrátí a zimu vystřídá jaro a léto. Mnohé, zbavené původního smyslu a přetvořené lidovou pověrečností, přetrvaly v adventním čarování a vánoční magii dodnes. Věštby se vždy vztahovaly k nitrným potřebám lidských bytostí – lásce a plodnosti, počasí a s ním související úrodě, zdraví a smrti. Oblíbené bylo na př. házení střevíce dívkami ke dveřím – padne-li střevíc špičkou ven ke dveřím či dovnitř směrem do místnosti (půjde-li z domu, nebo zůstane) a spoustu jiných zvyků. Např. délka života se věštila pomocí stejně vysokých a silných svící a zapálených ve stejnou dobu. Která zhasla poslední – věštila dlouhý život…
V některých krajích se slavil 7. prosince svátek sv. Ambrože, který se narodil v r, 338. Sedmého prosince se stal biskupem a celý svůj život byl spravedlivým soudcem a váženým občanem, který složil mnoho chrámových zpěvů a napsal řadu mravoučných děl.
13. prosince se vzpomínalo smrti sv. Lucie, která se narodila v r. 286 na Sicílii. Matka ji zaslíbila mladíkovi z pohanské rodiny, ale Lucie se dala pokřtít, ženicha odmítla a věno rozdala chudým lidem. Mladík ji udal úřadům, které křesťany tvrdě trestaly. Římský místodržící ji nechal krutě mučit, a pak setnout. Obdoba mužského jména je Lucius, což znamená ‚světlý, zářící‘,. Svátek je připomínkou dávných pohanských oslav slunovratu, kdy začíná astronomická zima a návrat slunečního svitu…Lucii jako nositelku světla oslavovali hlavně ve skandinávských zemích.. Ve středoevropských zemích se ještě v minulém století konaly obchůzky málomluvných postav s pomoučněným obličejem a velkým papírovým zobákem – oblečených do bílého oděvu a nosily atributy, které znamenaly čistotu. Nenadělovaly, ale zametaly světnice a vybízely k zachování dobrých mravů a k čistotě příbytků.. Působily tak v předvánoční době na bílení světnic, mytí nábytku, převlékání ložního prádla, zdobení stolů bílým ubrusem a používáním slavnostního nádobí při vyvrcholení svátků.
Mezi dalšími postavami těchto předvánočních dní je možné zmínit ještě Perchtu, Meluzínu, různé maškary a čarodějnice, které silně působily především v zimním nevlídném čase na prostý venkovský lid. Možná, že znáte ještě jiné zvyky a příběhy, které vznikaly a působily v místech vašeho dětství a dospívání – pochlubte se.
Přeji vám, abyste ve zdraví a spokojeně prožili adventní čas a třeba si zkusili některý zvyk si vyzkoušet…
Vaše J. V.
Děkujeme za krásný článek a krásné shrnutí toho co můžeme oslavovat a na co se můžeme těšit v nejbližších dnech: Jak paní Jitka píše, pojďme svou mysl nasměrovat ke kráse nadcházejících svátečních dnů.
Pokud by vás Vánoce, jejich historie a povídání o nich více zajímaly, nenechte si v pondělí 13.12. ujít od 17 hod. on-line přednášku knihovníka a historika Jakuba Richtara z Městské knihovny v Praze.