Požádali jsme naše klienty o sepsání jejich vzpomínek, sdílení fotografií či historek na události kolem srpna 1968.

S radostí přinášíme příběh naší blogerky, paní Evy K., který je výjimečně napsán bez jejich oblíbených slovních hrátek a „šprťouchlátek“.  Je zřejmé proč.. Přejeme příjemné čtení.

Manžel na letišti

V srpnu 1968 mi bylo necelých 26 let, byla jsem necelých 7 let vdaná a měli jsme tříletou dceru Lenku.

Můj manžel pracoval na letišti v Ruzyni ve směnném provozu jako letecký mechanik na příjmu a odbavování letadel. Ze středy 21.8. na čtvrtek 22.8.1968 měl noční službu. Naše dcera byla v té době s manželovými rodiči na týdenním pobytu v Jizerských horách. Uložila jsem se ke spánku, z něhož mne záhy probudily nezvykle časté přelety letadel. Vzpomněla jsem si na manžela u vědomí, že na této noční směně bude mít na příjmu letadel mnohem více práce, a snažila jsem se znovu usnout. Když přišel manžel ráno z noční směny domů, šokoval mne sdělením, že došlo k okupaci naší republiky vojsky „spřátelených“ armád Varšavské smlouvy, a sdělil mi, že po přistání „spřátelených“ vojsk armád Varšavské smlouvy byli všichni přítomní zaměstnanci Československých aerolinií zahnáni do letištní haly a za pomoci zbraní hlídáni, aby nemohli z telefonních automatů nikomu ze svých blízkých podat jakoukoli zprávu. Na WC chodili s ozbrojeným doprovodem.

Měli jsme obrovský strach o rodiče manžela a o naši dcerku a pocítili jsme velkou úlevu, když se nám ozvali telefonicky na pevnou linku a po několika dnech se všichni tři ve zdraví vrátili. I oni během návratu do Prahy přišli do kontaktu s ozbrojenými nezvanými „hosty“.

Spolu se všemi vlastenci jsme pociťovali kruté zklamání, vztek, bezmoc, beznaděj …

Zlej vojác

Blízko našeho bydliště se v hotelu samozvaně ubytovali naši sovětští „osvoboditelé“. Vchod do hotelu nepřetržitě hlídala sovětská ozbrojená stráž spolu s obrněným transportérem. Když jsem šla na nákup s tříletou dcerkou po druhé straně ulice, řekla jsem jí: „Leničko, vidíš, to jsou zlí vojáci.“ Den poté, než jsem jí stačila tu větu zopakovat, dcerka ukázala prstíčkem na jednoho z těch dvou ozbrojenců a šokovala mne sdělením: „Mami, to je zlej vojác.“

Po nějaké době byl manžel, jakožto přímý svědek invaze „spřátelených“ armád Varšavské smlouvy, požádán o účast na natáčení dokumentu, který režíroval Zdeněk Podskalský. Jsem vděčna panu režisérovi za vznik töho dokumentu.

V té pohnuté době jsem pilně shromažďovala všechny dostupné tiskoviny a letáky, o něž bych se s Vámi nyní ráda podělila. Bohužel, rozsáhlá rekonstrukce domu, v němž bydlím, mne v letech 2003-2006 o vše připravila opakovaným kompletním vytopením bytu 🙁

Autorka vzpomínek – paní Eva K., klientka našeho Komunitního centra a stálá přispěvatelka a blogerka na našem webu

Všechny příspěvky k tématu Rok 68

Pokud byste se s námi chtěli podělit o VÁŠ příběh, napište nám..