S paní Dagmar je radost spolupracovat..
Řeknete jí, co kdybyste „to“ (cokoli od šperku po raketoplán) zkusila vyrobit a ona vám to příště přinese. Požádáte jí ať něco napíše a ona se jen zeptá „a na jaké téma?“ a do hodiny máte text v emailu.
Vítáme Vás u jejího dalšího počinu a přejeme hezké čtení. Á propós, poznáváte se?? 😉
Tak o tom zkuste napsat
Měsíc po prázdninách jsem sama sebe donutila přijít na hodinu němčiny v Centru. Během léta jsem jí zanedbávala. Částečně z lenosti, zčásti jsem nechodila kvůli povinnostem hlídací babičky, některé hodiny jsem vynechala kvůli letošnímu šílenému vedru a zbytek kvůli studu, že jsem se tak dlouho „ulejvala“. S pocitem viny jsem tedy kráčela na první hodinu po dlouhé době a dlouhém vnitřním boji jestli to vzdát, nebo nevzdat“. Cestou do centra jsem potkala paní Hanku a jejího průvodce, černého voříška s ohrnutým uchem – roztomilým a na rozdíl ode mně sršícím energií. Abych trochu zahnala trému, přiznala jsem se ke svému záškoláctví kostrbatou větou, která paní Hanku zřejmě přiměla k výzvě „Tak o tom zkuste napsat“.
Podle rozkazu!
Léty automatizovaná poslušnost k úkolům zadávaným rodinou mě přiměla ke kývnutí. A co se slíbí, to se má dodržet :-). I když musím se přiznat, že většinou kývu jen na úkolování toho, co mě baví, nebo toho, v čem vidím smysl. Dříve i proto, aby byl klid. Ale tohle zaúkolování slibovalo zábavu. Protože moje věta, která paní Hanku přiměla k oné výzvě zhruba zněla – Když mám na učení čas, tak není chuť, pokud je chuť, tak chybí čas a jakmile je chuť i čas, tak začne stávkovat mozek – nic mi neleze do hlavy, jsem unavená, nebo jen na učení líná. Tak nějak jsem to řekla a tak to i je a ať hodí kamenem ten, co to někdy neměl podobně.
Ukázková prokrastinace*
Já aspoň, pokud si uvědomím povinnost, která mi zrovna moc „nejede“, jako v tomhle konkrétním případě učení se nových slovíček a opakování gramatiky, dovedu se vymlouvat a vyhledávat jiné, naprosto „nutné“ činnosti mistrně. Prostě ukázková prokrastinace. Chuť se učit dostávám teprve ve chvíli, kdy opravdu musím začít dělat něco naprosto odlišného. Jít pro vnuka do školy, pospíšit si, abych stihla domluvenou schůzku, nebo kontrolu u lékaře. V takovém případě dostávám silnou chuť se učit a opravdu upřimně lituji, že to zrovna v tuhle chvíli bohužel nejde. A když ta chuť se učit přijde v tom vzácném okamžiku, kdy nejsem ani líná, ani zaneprázdněná, je to naprostá katastrofa.
Hrdá na to, že se konečně pouštím do dlouho odkládaného úkolu otevírám sešit, listuji slovníčkem a snažím se do hlavy nacpat co se dá. Ale školní léta, kdy mi věci do hlavy lezly skoro samy, nebo jen s mírným drhnutím jsou dávno pryč. Po hodině odkládám sešit se znechucením sama nad sebou. Čím hůř to jde, tím víc si říkám, že to je jen chvilková indispozice a že když se budu připravovat pravidelně, zase to půjde. Ale pak nastoupí zas nechuť ve chvíli kdy by byl čas a znovu se ta spirála odkladů vesele roztočí. Obdivuji všechny, co studují při práci, nebo na stará kolena a pořád tak trochu doufám, že se mi povede nakonec zařadit mezi ty, co na sebe umí být přísní a donutit se k tomu se sebou něco dělat.
Ukázková prokrastinace II.
Ale nevím – vždyť i tohle jsem začala psát vlastně i proto, abych nemusela vytáhnout sešit a něco z němčiny si zopakovat. Pilně jsem napsala co jsem měla a teď začínám mít chuť se vrhnout na učení. Ale copak to jde? Za chvilku mi v Centru začíná kurz sebeobrany, na který jsem se závazně přihlásila.
Ale zítra už doufám začnu – jestli to jen trošičku půjde :-).
- Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Více viz např. Wikipedia.
Autorka Blogu paní Dagmar, klientka Komunitního centra. Její předchozí příspěvky najdete zde.
Ilustrační foto PIXABAY
