Již několik dní nám vládne jaro, dneškem začíná duben. Máme před sebou (pravděpodobně) nejkrásnější měsíce v roce.

Požádali jsme naši blogerku, paní Dagmar B. o pár řádků na toto téma. A opět, je to krása se do jejich textů začíst..

Cesta

Tak tady je ten „Jarní výtvor“. Jestli se bude hodit nemůžu posoudit – pokud ne, hlavu si s tím nelámejte, protože pro mě bylo příjemné to psát. Jak říkají myslím Japonci, tak cíl je hlavně cesta samotná 🙂

Aprílová (dubnová) básnička

Aprílové počasí trochu si z nás vystřelilo.

Chvíli hustě chumelí,

pak je zase teplo, milo.

Potom – jak když vystřelí

burácí hrom, blesk jen švihne

z oblohy jak inkoust černé

když se bouřka krajem mihne.

Bez deštníku rok co rok

neudělám v dubnu krok.

Jaro

Jako dítě jsem milovala léto. Horko a prázdniny, to bylo moje a zůstalo to tak až do dospělosti, do doby kdy už jsem byla dávno dospělá.

Jaru jsem začala přicházet na chuť až poslední dobou. Možná i proto, že poslední roky jsou léta horká až moc a prázdniny mám díky důchodovému věku permanentně. Líbí se mi dny, kdy je ještě zimní obloha i počasí, ale začnou se prodlužovat dny a ve vzduchu jsou jemné náznaky změny. Líbí se mi jarní deštíky i pořádné deště, co všechno umyjí a nablýskají – tedy kromě oken, ta tím spíš trpí. A líbí se mi, když se nenápadně objeví první zeleň. Napřed jen maličko, že je to skoro nepozorovatelné a postupně čím dál viditelněji, až to trkne i toho nejméně pozorného člověka. A když už všechno kvete viditelně a okázale, bzučí včely a objeví se motýli a ploštice jsou kam se člověk podívá, to se mi líbí taky. Ale úplně nejraději mám pozdní jaro, kdy slunce hřeje na kůži, ale všechno je ještě čerstvé a nezaprášené. Člověk má chuť si umýt okna a vyprat záclony jen pro ten pocit, aby i doma bylo všechno stejně čisté a voňavé. Nedivím se, že naši předci bílili na jaře chalupy.

Šeříky jsou v květnu už dávno odkvetlé

A ten příslib léta, kdy člověk sice někde vzadu na 99% ví, že nejspíš budou zase vedra k zalknutí a nedostatek vody, ale zatím si to nepřipouští a nechává se ukolébat teplými a čím dál delšími dny a dosud svěží trávou… Pamatuji ze školy, že jsme se učili, že v době květnového povstání dávali lidé vojákům Rudé armády šeříky proto, že toho roku rozkvetly mimořádně brzo. No, už pěkných pár let to je tak, že na výročí květnového povstání už jsou šeříky většinou odkvetlé.

Praktické aspekty jarních dní

Jaro pro mně i spoustu jiných lidí také znamená první ataky pylových alergií, i to k těm jinak krásným dnům patří.

A pro mně pravidelné jarní návštěvy přátel, kdy sedíme u kafe u mého jídelního stolu. Ne že bychom se jindy nescházeli, nebo se vyhýbali kávě, ale jídelní stůl mám přiražený k oknu, ke kterému dosahují koruny kaštanů. Těch stromů bylo původně šest, z původních mrňousů jich zmohutnělo pět. Po několika desítkách roků dorostly až k mému patru a na květy je na jaře nádherná podívaná. Už několik lidí to ocenilo a jakmile nastane ta správná doba, volají jestli už… A já to sleduju, protože ty stromy nekvetou úplně ve stejnou chvíli. Napřed se květy objeví  většinou na tom nejvzdálenějším. Pak plynule rozkvétají ty ostatní, to dávám vědět, že už se ta správná chvíle rýsuje na obzoru. A pak už následuje zhruba 14 dní, kdy už konečně je správná chvíle dát vědět, že nastaly dny D. Letos je to ještě před námi, ale už se těším. A i to patří k mému těšení na jaro a je to jeden z důvodů, proč mám jaro ráda.

Přeju všem krásné jaro.

db

Autorka Blogu paní Dagmar, klientka Komunitního centra (Centrum bylo  z důvodu ukončení financování uzavřeno k 32.12.2018). Její předchozí příspěvky najdete zde.

Ilustrační foto H. Čepová