Naše blogerka Eva K. popisuje zážitky a setkání, která se dějí, díky jejímu aktivnímu přístupu k životu.
Jsou to příhody často těžko uvěřitelné, které popisuje způsobem a jazykem sobě vlastním.
Dnešní příběh: PlaFky
Po dnešním tuplovaném tréninku paměti (dopoledne Elpida Přístav 7, odpoledne Dům čtení) jsem se odebrala na zastávku MHD Krymská s úmyslem vyplenit Tesco Éééden a získanou kořistí posléze krátkodobě vyzdobit útroby lednice, potažmo mraznice, totiž mrazáku.
Ledva jsem stanula na zastávce MHD, upoutal moji pozornost muž-stařec, přibližně mého věku, jenž se vyřítil z blízkého obchůdku s prodejem použitých i nových věciček pro sport, v němž už drahně let (a právě tolik let se od vidění a občasného letmého prohodění pár slov známe) prodává. Ten dobrý muž, třímaje v ruce cosi pestrobarevného, ke mně svižným tempem přiběhl, řka: „Vy jste si u mne před mnoha lety koupila nové plavky, a vím, že pořád chodíte plavat, a tohle jsou poslední nové plavky v mém obchodě, tak Vám je dávám.“ A tohle fšechno se událo bez předchozí výstrahy Osudu…
V šoku..
Lidičkové moji milí, nepřejte si vidět v té chvíli můj „oduševnělý“ výraz. Pusa dokořán, oči navrch hlavy, nevěřila jsem svým uším … Ten přízračný člověk mi vetknul do ruky ty plavky, upozornil mne na přijíždějící tramvaj a nééémlich stejně svižným tempem odkvapil na své pracoviště, tedy do toho mini-obchůdku, který na těch pár předávacích okamžiků pravděpodobně ani nezamkl.
Do tramvaje jsem nastoupila s plafkami v ruce a s úsměvem od ucha k uchu. V Tesco Éééden jsem vybrala kornout té nejlepší čokolády pro šlechetného dárce a posléze jsem vtrhla do jeho obchodu. Ač se urputně bránil, podlehl síle mých argumentů. Kornout prý věnuje vnoučátkům. Ve chvíli mého vstupu do obchůdku by se tam dal vzduch krájet, páč hned za dveřmi seděl ca 40letý, pivo popíjející, kouřící kamarád majitele. Střelhbitě se mne zeptal, jaké pivo mám ráda. Po mé odpovědi, že Plzeňské, okamžitě vystřelil pozvání, že teď a hned mne na to Plzeňské zve. Vykroutila jsem se z toho poděkováním a „příslibem“, že třeba něgdy jindy. No, a konečně Vámi nepochybně dlouho očekávaná pointa mých předchozích plafkových plytkých kydů zní:
V dnešním nečekaně darovaném kroji
přede mnou žádný oceán neobstojí 😉
Mějte se přepěkně,
Eva
Autorka blogu: Eva Kozderková, všechny její příspěvky najdete zde