Novinky.cz přinesly tento týden zajímavý článek o roli prarodičů na výchovu dětí.

Opravdu prarodiče své vnoučata jen rozmazlují?

Pozitivní vliv babiček a dědečků na výchově dětí se často podceňuje

Již od našich prababiček jsme slýchávali, že babičky by měly děti především rozmazlovat a výchovu by měly ponechávat na rodičích. S čímž i většina odborníků souhlasí, přesto by se role prarodičů na vývoji dítěte neměla podceňovat, i od prarodičů se děti mohou mnohému naučit a byla by velká škoda je o to ochuzovat.

Vždyť vy toho kluka pořád rozmazlujete. Navíc mu dovolíte úplně všechno,“ podobné věty často slýchávají prarodiče od svých dětí, když k nim na návštěvu přijedou i s vnoučaty.

Dost často pak takové momenty nekončí dobře a jsou předmětem dalšího sváru. Na rozmazlování vnoučat ale není nic špatného. Prarodiče mohou být velmi užiteční při rozvoji osobnosti dítěte, i když mají jiný styl výchovy než rodiče.

„Rodiče by si měli uvědomit, že pro zdravou osobnost dítěte je velmi důležité zažívat pestrost lidského chování a jednání. V dospělosti pak i díky tomu ostatním lidem lépe porozumí a vyzná se ve vztazích. Proto i to, co se vám rodičům nelíbí, může být pro vaše děti výhodou,“ vysvětluje psychoterapeutka Akademie rodičovství Kateřina Novotná.

I tak zůstanou rodiče pro děti těmi nejdůležitějšími vzory. Proto jsou obavy z rozmazlení nebo z přísnějšího jednání zbytečné.

Rozdílné postavení

Prarodiče často zažili zcela jinou výchovu než jejich děti. V minulosti se k dětem přistupovalo přísněji, děti zároveň častěji sloužily i jako pomocná síla v domácnosti či hospodářství.

Proto mohou mít někdy pocit, že je jejich vnouče vychováváno až příliš liberálně a mohou mít tendence do toho svým dětem – rodičům vnoučat zasahovat. Mnohdy tak nechápou, proč rodiče své děti fyzicky netrestají, nenutí je dojídat celý oběd či je nezapojují do prací v domácnosti apod.

I když to se svými vnoučaty myslí často opravdu dobře, přesto by měli respektovat zásady výchovy, jež si stanovili rodiče dětí.

„Prarodiče by tak neměli jít proti těmto zásadám nebo je vědomě porušovat. Například, když si matka nepřeje, aby děti jedly příliš sladkostí, a babička jim je neustále nabízí,“ upozorňuje psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Mária Tóthová Šimčáková.

Pokud tedy chtějí mít prarodiče dobré vztahy s rodiči svých vnoučat, musí se naučit je plně respektovat. Rodiče by pak k babičkám i dědečkům měli být shovívaví a ponechat i jim nějakou benevolenci.

Prarodiče jako důvěrníci

Často se stává, že děti se někdy mnohem raději svěří se svými tajnostmi prarodičům než rodičům. Je to zejména dáno právě tím, že na ně mají prarodiče více času a jsou k nim z pohledu výchovy víc tolerantnější a chápající. Zejména pak v dospívání tak mnohdy dítě uposlechne spíše prarodiče než rodiče.

Pokud ho navíc prarodiče podpoří v hledání životní cesty, může se stát i jakýmsi komunikačním mezistupněm mezi generacemi.

„Babička by ale neměla zapomenout, že jsou také informace, které by měli rodiče vědět. Měla by tak být někdy pouze podporou pro dítě, když to oznámí rodičům. Například, když se objeví problém ve třídě se spolužáky, kteří jej nějak šikanují. Rodiče následně mohou společně s babičkou nalézt řešení,“ dodává Mária Tóthová Šimčáková.

Hlavní rozdíly ve výchově před padesáti lety a dnes

• Více času stráveného s dětmi – i přes velkou zaneprázdněnost dnešních rodičů ve skutečnosti tráví s dětmi více času, než tomu bylo před padesáti lety. Zejména dnešní tatínkové se věnují dětem mnohem více než otcové tehdy.
• Místo hraní práce – lidé si často neuvědomují, že dnešní děti si mnohem více hrají, dříve měly celou řadu povinností. Ještě dnes jsou patrné ve výchově rozdíly mezi dětmi z vesnice a města, ale rozhodně ne takové, jak tomu bylo kdysi.
• Fyzické tresty – Naši předci nešli pro ránu daleko, což se odráželo i ve školství. Těžko si dnes někdo umí představit, že by ve škole či doma děti klečely na hrachu či dostávaly přes prsty rákoskou. Dnes i přes zadek děti dostanou jen v ojedinělých případech. O tom, který přístup je správnější volbou, se odborníci neustále přou.
• Žádné debaty – „Přestaň! Jinak dostaneš na zadek…“ Tohle slýchávaly děti před padesáti lety častěji než nyní. Prostor na nějakou diskuzi, proč dotyčnou věc nemá potomek dělat, scházel. Rodiče byli rázní a nepřipouštěli žádné vyjednávání. Momentálně vídáme spíše situace, kdy maminka s rozdováděným dítětem diskutuje a trpělivě mu vysvětluje, co může způsobit a proč to může být okolí nepříjemné.
• Přílišná péče – rozedřená kolena, modřiny a špinavé ruce od hlíny. Děti kdysi běhaly venku a uléhaly do postele značně unavené. Maminky se o svá dítka nestaraly tak, jako je tomu dnes. Dovolily jim toho více a děti se tak mohly více socializovat a zažít různá dobrodružství. V posledních letech dobrodružství spíše zažívají na herních konzolích a počítačích. Na internetu dnešní děti dokonce stráví téměř třetinu dne.

Originální znění článku najdete na Novinky.cz

Ilustrační foto: PIXABAY