Blog Evy K. – Dvojnásobné překonání sebe sama

Naše blogerka, paní Eva K. pro nás opět sepsala své neuvěřitelné každodenní zážitky svým specifickým vyprávěcím způsobem.

Paní Evička totiž návštěvám lékařů příliš nehoví, ale tento týden projevila svou statečnost v této oblasti dokonce nadvakrát.

 

Self-hrdinský čin první

Když jsem poctila veterináře, totiž obvodního lékaře po asi 128 letech svou návštěvou, poslal mě na vyšetření k místním upírům (upírkám) – na rozbor krve.

Dostavila jsem se do laboratoře ráno raníčko za účelem vysání části mé krve.

Několik apartně orespirátorovaných lidiček stálo ve frontě na odběr přede mnou. Paní, za kterou jsem se ukázněně distančně postavila, se ke mně otočila, pozdravila a jedním dechem vychrlila: “Vás já znám z televize, ze Soudkyně Barbary, a jsou ty příběhy pravdivé, a kolik Vám za to dávají?” Po mém opětovaném pozdravu a udivené otázce, jak mne mohla pod tím konspiinspi-respirátorem poznat, jsem na její další dotazy podala mlžně všeobecnou odpověď.

Mezitím se frontička posunula a za chvíli jsem byla vyzvána ke vstupu do laboratoře, kde pracovaly dvě sestřičky, mladá a starší. Na mne připadla ta mladá. Po usednutí jsem radostně konstatovala, že je to “moje” křeslo, neboť před několika lety mne na témže křesle vysála její kolegyně.

Omluvně jsem poukázala na kvalitu mých žil a přitom jsem bez vyzvání snaživě začala cvičit rozvíráním a svíráním pěsti. Sestřička útěšlivě pravila, že existují i horší žíly a moji sokolskou činnost pochválila.  Nato následovalo moje sdělení, že dříve se za statečnost dostávaly obrázky.

Sestřička vyhrkla: “Co – obrázky?! Čokoláda!!!” Mezitím byl odběr dokončen, obdržela jsem slušivou náplast a s díky jsem se loučila. Sestřička vstala, šla ke stolečku a vtiskla mi do ruky čokoládu se žabáčkem. Byla jsem tím natolik vyvedena z míry, že jsem ze sebe vykoktala pouze: “A sestřičko, to teď dáváte každému?” “Ne, každému ne”, odvětila sestřička a bylo vidět, jak se za respirátorem usmívá, ne-li tiše směje.

No, mohu Vám říci, že jsem se venku po opuštění zdravotnického zařízení smála jako blázen u vědomí, že se mi tohoto sladkého ocenění mé “hodnosti při odběru” dostalo v mých nedožitých 79 letech.  Kdyby tak sestřička věděla, jak mne “vykolejila” …

Asi tam zavítám častěji. :-):-D;-)

 

Self-hrdinský čin druhý

Ve čtvrtek jsme byly pozvány do pořadu Sama Doma na ČT1. Ale paní Evička  málem nešla, před vstupem do studia bylo třeba podstoupit PCR, nabo antigenní test. A paní Evička psala:

…Obou testů, tedy antigenního a PCR, se smrtelně bojím. Nechci je podstupovat ani v ČT. Qůli této skutečnosti jsem totiž odmítla několik nabídek na natáčení.

Jak to dopadlo se můžete podívat na tomto videu (klikněte na obrázek). Paní Evička si samovyšetřením provedla v budově ČT antigenní test, přežila a následně byla vpuštěna na natáčení pořadu a moc si to nakonec užila.

A my už se těšíme se na její další (neu)věřitelné příběhy!

 

 

Autorka blogu: Eva Kozderková, všechny její příspěvky najdete zde

 

 


Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..